Jak růst jako fotograf - Reflexe

(autor: lkaldeway)

Tento příspěvek se opírá o několik otázek, které si občas položím, aby neustrnul na místě. 

Sebereflexe

Když mám hotové fotky, je obvykle kolem jedné ráno a doma je klid. Ideální chvíli na subjektivní hodnocení vybraných záběrů. 

OTÁZKY: Líbí se mi fotka? Pokud ne, co se mi nelíbí? Jak bych to příště mohl udělat lépe?

Konfety mi vyletěli nad hlavu a pak je vítr odnesl mimo svatebčany. Výsledkem bylo, že jsem neměl jedinou fotku s davem a konfetami ve vzduchu. Nedomluvil jsem s konfetostřelci ani s větrem. 

OTÁZKY: Líbí se mi fotka? Pokud ano, proč se mi zdá dobrá? Jak jsem toho docílil? 

Líbí se mi proto, že ti lidé mi důvěřovali natolik, že přestali koukat od objektivu, pózovat a snad i vnímat moji přítomnost. Užívali si společnou chvíli a já ji mohl zachytit.

Při hledání vlastních fotek, které se mi líbí často upadám do subjektivní pasti. Mám rád fotku kvůli úsilí, které jsem do ní vložil = lehl jsem si s foťákem na zem. Moje úsilí z ní ale vůbec nedělá dobrou fotku pro diváka, kteří tu "dřinu" neprožil. Proto nechme subjektivní hodnocení občas stranou a ptejme se na názory ostatních... 

Názor nefotografa

Mám tendenci hodnotit na fotce její technické parametry: kompozici, světlo, barvy. Nefotografovi toto může být ukradené a fotka se mu líbí ze zcela jiného důvodu nebo se mu líbí ta, která mne vůbec nezaujala. 

Já bych řekl: "Je tam parádní slunko a ty barvy!"

Ale nefotograf na to: "No jo, ale má blbý výraz, to se jeho mámě určitě líbit nebude."

Fotky jsou jako jazyk, každý si je interpretujeme jinak. Někomu mluví do duše a jiný je přeslechne. Je pro mne důležitý názor nefotografů, protože vidí fotku jinak. Věřím, že jejich pohled je mnohdy bližší snoubencům, maminkám a tatínkům a vůbec lidem, pro které fotím. Fotím přeci jen častěji běžné smrtelníky, ne fotomaniaky. 

Názor fotografa

Často pomůže posunout techniku focení či úprav jinam. 

"Příště bych zašel blíž?" 

"Zkus to vyfotit víc z dálky, dej tam víc kontextu." 

"Přidej na ořezu." 

"Neřež to tak moc."

"Zkus ty černobílé udělat kontrastnější." 

"Udělal bych tu fotku jemnější."

Rad si cením a rád si je beru k srdci. 

Jak jsem to chtěl vyfotit a jak jsem to vyfotil?

Otázka je, zda vůbec přistupujeme k situaci s předem promyšlenou představou nebo máme spíše schopnost všimnout si zajímavého momentu, když se děje. 

Mít všechno předem promyšlené může dodat sebevědomí: "A teď pojďte na tuhle římsu a udělejte všichni stojku." Jít fotit rodinku s předem promyšlenou představou mi může nasadit klapky na oči, protože budu chtít fotit hlavně to, co jsem si namyslel. Zdá se mi, že předem promyšlené scény mi brání vcítit se do lidí a situace. 

OTÁZKY: Jak jsem fotky zamýšlel? Jak se mi záměr povedl zrealizovat?

Dřív jsem svůj výsledek se záměrem dost srovnával. Kreslil jsem si pózy jako scénografové. Dnes mi přijde kreativnější přistupovat k lidem s otevřenýma očima. Pomáhá mi to naladit se na ně a snažit se těžit ze společné interakce, ne z mých předem promyšlených plánů. Jak to máte vy?

Sonda do minulosti

Nahlédnout na fotky X let staré může přivodit různá překvapení nebo i z očí vyždímat nejednu slzu. 

OTÁZKY: Jak se změnil můj styl? Byl starší styl horší? Kam jsem se posunul? Co jsem v minulosti dělal lépe? Co dělám lépe teď?

Srovnání s originálem

 

OTÁZKY: Je upravená fotka lepší než originál? Stály úpravy za to?

Co když člověk po "hodinách" úprav zjistí, že neupravená fotka je vlastně mnohem hezčí? :-) 

Fotky ostatních fotografů

(autor: fotograf, kterým se nechci stát)

Poslední dobou si rád ujasňuju, co můj styl není. Pomáhá mi vidět fotky, které se mi nelíbí a utvrzovat se tak v tom, jak fotit nechci. Jako by ti snoubenci v ten moment ani nebyli přítomni jeden pro druhého ale spíše pro fotografa. 

(autor: britská dokumentární fotografka, jejíž jméno jsem zapomněl)

Když se mi fotka líbí, můžu se BUĎ zaměřit na technickou stránku fotky a klást si OTÁZKY jako: Jak situace vznikla? Jak se fotograf přičinil? Jaká je kompozice? Jaké je ohnisko objektivu? Je tam externí blesk? Je to ořezané? Kde do fotky zasáhl? Je přidané zrno? Jak jsou posunuty barvy? Jaké posunul barvy při přechodu do černobílé?

NEBO se na to mudrování můžu vyprdnout a prostě si jen vychutnat pocity, které ve mně fotka vzbuzuje :-) 

Kopírovací past

Někteří z nás sledují ostatní fotografy, abychom se inspirovali. Domnívám se ale, že jejich tvorba se nám ukládá v mysli a při našem vlastním focení jsme pak ovlivněni. Tvoříme méně jako MY a více jako ONI. Můžeme se tak stát někým, kým nejsme :-)

(autor: Vojta Hurych)

Je na nás, abychom se rozhodli, chceme-li být více jako ostatní nebo se raději od ostatních odlišit. Pokud toužíme být jako fotografové originální, může být řešením hledat inspiraci jinde než ve fotkách. A o tom v příštím příspěvku.